Stavba hradu

Vodou zalitý ze všech stran

To, co dnes obdivujeme, je pouhá část původní nádhery vodního hradu – tak okázalého, jak jen představy Rýzmberků mohly být. Stavbě samotné předcházely velké terénní úpravy. Hrad byl postaven na uměle zbudovaném ostrově, chráněném na severu a západě mlýnským náhonem, na východě řekou a na zbylé ploše rybníky. Jádro hradu tvořilo obdélné nádvoří, kolem něhož byly postaveny dva paláce. Na východě nádvoří uzavírala hradební zeď s baštou a kaplí, na západě pak „schodišťová“ věž. Celý prostor jako had obtáčela parkánová hradba s věží a čtyřmi nárožními baštami (Bílou, Zelenou, Zlatou, Červenou).

Vnitřní komplex pak společně s předhradím chránily další hradby s vodním příkopem. Z něj dnes zůstala zachovalá pouze západní část, ale i ta nám bohatě stačí, abychom si představili velikost celé stavby. Ostatně procházka kolem vodou zaplaveného opevnění je jedním z největších smyslových zážitků, které si tu můžeme bohatou měrou dopřávat.

Ať to stojí, co to stojí, jen když to bude moderní

Původně měly všechny místnosti v palácích trámové stropy, pouze kaple se honosila zaklenutou žebrovou klenbou. Ovšem Rýzmberkové se rádi nechávali ovlivňovat novinkami, a tak už při stavbě jižního paláce byly plány opraveny a stropy vyměněny za klenby. Pouze ve druhém patře zůstával plochostropý sál, tak jako v severním křídle. Všechny klenby byly jednoduché, křížové, bez žeber, tedy na svou dobu nezvyklé a velice novátorské.

Obecně se tvrdí, že toto je práce geniálního stavitele Benedikta Rejta – nebo alespoň jeho stavitelské školy. Půta byl novými prvky natolik uchvácen, že neváhal přestavět i nedávno dokončený severní palác. Následnou přestavbou došlo ke kuriózní situaci, kdy snížením podlahy v prvním patře se ocitla okna tak vysoko, že bylo potřeba rozdíl vyrovnat přístavbou schodiště.

Rozpůlené dědictví

Nedlouho poté čtyřiačtyřicetiletý Půta náhle umírá (1504) a švihovské panství dědí dva z jeho čtyřech synů – Václav a Jindřich. Ti si hrad rozdělili tak, že severní palác se dvěma přilehlými parkánovými věžemi dostal Václav a Jindřich si nechal křídlo jižní s druhou částí parkánu. Toto rozdělení si vyžádalo další přestavbu a modifikaci. K čelní spojovací hradbě se přistavilo spojovací schodiště. Také do kaple vedl jediný vchod, a to přes velký sál v prvním patře severního paláce. Sál byl tedy dodatečně rozdělen příčkami na tři části tak, aby ta, kterou se procházelo do kaple, byla od ostatních komnat úplně oddělena. Druhá patra obou paláců spojily s nárožními baštami kryté můstky. V té době byl také pravděpodobně zaklenut průjezd a první patro společné vstupní věže do parkánu. Stalo se tak ale za cenu zazdění branky pro pěší a zajištění celé věže opěrnými pilíři zvenčí.

Dávno ztracené stopy

Rýzmberkové si potrpěli na přepych a dopřávali si skutečně jen to nejlepší. Tak tomu bylo i v případě stavitelů aneb, jak se říká, nikdo jen tak ledajaký jim do baráku nesměl. Střídali se tu odborníci nejpovolanější a v té době nejvyhlášenější. Z roku 1505 dokonce máme na švihovském panství dokladovanou návštěvu Benedikta Rejta. Leč jeho stavební zásahy nám zůstaly z větší části utajené – ta část stavby, na níž se Rejt podílel, byla na příkaz císaře Ferdinanda III. v polovině 17.století zbořena.

Víte že…

Víte, že hrad Pernštejn se směrem nahoru rozšiřuje? Půdorys přízemí je menší než plocha podlaží v patře.