Hrad Švihov

Hrad Švihov je jedním z nejznámějších vodních hradů v Česku. Byl postaven na přelomu 15. a 16. století pány z Rýzmberka jako důmyslná pevnost chráněná vodními příkopy a soustavou stavidel. Hrad nejdříve sloužil jako šlechtické a správní sídlo, ale po třicetileté válce byl přestavěn na sýpku a hospodářské stavení. Do dnešní doby se tak uchovala původní pozdně gotická podoba, která je v posledních letech obnovována. Expozice hradu přibližuje na dvou prohlídkových okruzích život na šlechtickém sídle a fungování hradu v době renesance.

Město Švihov

Nejstarší písemná zmínka o Švihově pochází z roku 1245 (tehdy Swichow) a vztahuje se k původní zemanské tvrzi nad řekou Úhlavou při kostelíku sv. Jiljí a ke vsi patřící k této tvrzi.  Na přelomu 13. A 14. století získali švihovské panství Rýzmberkové ze Skály (pozdější Švihovští z Rýzmberka a ze Skály). Ti opustili původní tvrz a nechali si v údolí Úhlavy postavit tvrz novou. Při ní pak Rýzmberkové založili městečko, které se stalo hospodářským centrem panství. Švihov měl svým majitelům především vydělávat peníze z poplatků obyvatel. Město ale neprosperovalo zdaleka tak, jak si Rýzmberkové představovali. V rozvoji mu bránila především silná konkurence sousedního královského města Klatov. Význam města se zvýšil poté, co byl na přelomu 15. a 16. století Půtou Švihovským z Rýzmberka vystaven na místě tvrze nový monumentální hrad. Půta se snažil zlepšit situaci města, a proto mu udělil mnoho hospodářských práv a právo mít hradby. Ani to však Švihovu k rozvoji výrazně nepomohlo. Poté, co panství přešlo do rukou Černínů z nedalekých Chudenic, přestal být hrad feudálním sídlem a význam Švihova tak utrpěl. V držení Černínů pak bylo panství po více než 300 let.

Špitální kostel sv. Jana Evangelisty

Zde je k vidění vzácná rarita – obytný dům, který vznikl z kostela. Poprvé je kostel uváděn roku 1342 jako špitální kostel. Roku 1788 byl kostel z rozhodnutí císaře Josefa II. zrušen, prodán a přestavěn na obytný dům. Tím je dán poněkud nezvyklý vzhled této památky. Do dnešní doby slouží kostelík k soukromému obývání.

Židovský hřbitov a Židé ve Švihově

Židovské osídlení je ve Švihově doloženo od druhé poloviny 16. století. Židům se ve Švihově příliš nedařilo, především proto, že museli panstvu odvádět mnohonásobně vyšší daně, než v okolních obcích. Ve městě byla roku 1783 postavena honosná synagoga.  Starý židovský hřbitov byl zřízen roku 1644 a nejstarší náhrobky jsou již z doby založení. Tento cenný hřbitov tvoří přibližně 140 náhrobků, z nichž některé jsou hodnotnými barokními a klasicistními uměleckými díly.

Hřbitovní kostel sv. Jiljí

Nad námi, na švihovské Hůrce, se vypíná kostel sv. Jiljí. Jižní románská část kostelíka pochází ze 12. století, zbytek je postaven ve stylu gotickém. Kostel má čtyři oltáře, z nichž hlavní oltář je zasvěcen svatému Jiljí. Kolem kostela sv. Jiljí ležel druhý švihovský hřbitov, kterému se říkalo vesnický, protože se do něho pohřbívali lidé z okolních vesnic. 

Tajemná pila

Švihovští této stavbě říkají pila, ovšem v historických pramenech se udává, že to byl mlýn. Mlynářství patřilo mezi takzvaná černá řemesla, protože se provozovalo mimo městské hradby. Podle zážitků některých místních tu straší.

Řeka Úhlava a buližníky

Řeka Úhlava pramení na Šumavě na svahu Pancíře v nadmořské výšce 1110 metrů. Řeka má délku 108,5 km (40) a v Plzni se vlévá do Radbuzy. Její voda se pak přes Berounku, Vltavu a Labe dostává až do Severního moře. Úhlava je významný vodárenský tok, ze kterého je čerpána voda pro Plzeň. Kolem nás je řeka nezměněná regulací, ale výše proti proudu, nedaleko Švihova, by Vás zavedla k přírodní památce Stará Úhlava, která vznikla v jednom ze starých ramen řeky při regulaci. Dnes tato místa obývají vzácní živočichové a vzácné rostliny.

Okolní kopce – přírodní rezervace Bělč

Nejvyšším vrcholem okolí Švihova je Běleč – vidíme na druhé straně údolí vlevo za Švihovem. Na jeho vrcholu se rozkládá přírodní rezervace Bělč. Geologicky je vrch složen z buližníků a břidlic. Předmětem ochrany rezervace je 200 let starý smíšený les. Převažují buky, lípy a javory, ale můžete se tam setkat s dalšími rostlinami a vzácnými živočichy.

Okolní kopce – pravěké hradiště Lhovice na vrchu Tuhošť

Před 3000 lety byla v místech vrcholku vedlejšího kopce pravěká opevněná osada – hradiště. Údajně ho při lovu v roce 1824 objevil hrabě Eugen Černín z Chudenic. O tři roky později navštívil hradiště i Josef Dobrovský. Považoval ho mylně za pozůstatky středověkého hradu. Hradiště však pochází z pozdní doby bronzové a později bylo nazváno podle nedaleké vesnice Lhovice, kterou budeme na naší stezce ještě procházet.

Archeologické naleziště Tamachov

Na Švihovsku bylo badatelům v devatenáctém století známo několik lokalit, kde se našly připomínky pravěkého osídlení. Nejznámější byl před chvílí zmíněný kopec Tuhošť, a teď se nacházíme na poli, kde byl vyorán měděný předmět. Při dalším zkoumání bylo nalezeno několik dalších bronzových předmětů.  Nakonec se dospělo k názoru, že Tamachov byl skrytým skladištěm nějaké blízké osady, nebo obchodníka.

Krajina

Krajina v bezprostřední okolí Červeného Poříčí je charakterizována přítomností velkého množství vodních prvků. Ještě ve větší míře to platilo v minulosti. Řeka Úhlava (v minulosti zvaná Bradlava, Bradlavka, Auhlava či Angel) zde v široké nivě vytváří četné meandry. Ploché údolí zároveň způsobuje zalití rozsáhlých pozemků mezi zámkem a železniční tratí během poměrně častých povodní.

Ovčín a hospodářský dvůr

Řeka Úhlava za hospodářským dvorem se přejížděla dříve po dřevěném, dnes novém mostě. Cesta směřovala k zámeckému ovčínu po pravé straně a k rozsáhlým chmelnicím, které se nacházely za ním. Sloužily k zásobování renesančního pivovaru, který se nacházel v objektu hospodářských budov předzámčí a později k zásobování rozlehlého pivovaru, postaveného v období baroka, u Poříčského náměstíčka.

Podél mlýnského náhonu, který obtéká zámeckou zahradu, se dostaneme k dřívějšímu zámeckému hospodářskému dvoru, který sestával z velkého hřebčína (jižně od silnice, dnes nazývaný „Hříbák“) a naproti němu stojící kovárny (dnes nazývaná „Ortovna“ podle příjmení bývalého panského kováře).

Mlýn

Výraznou stavbou ve vsi je mlýn postavený v roce 1718. Tento původně velký panský mlýn měl v 60. letech 18. století čtyři vodní kola. zajímavým detailem je krytá pavlač nad silnicí, spojující mlýnici a obytné stavení. Mlynář Jan Prokop si roku 1914 instaloval ve mlýně elektrickou turbínu, která dodávala elektřinu čtyřem rolníkům a kováři. Po rekonstrukci koncem 20. století byl upraven náhon a zvýšena hladina vody. Za mlýnem se nacházel dřevěný mostek, kterým se dalo vjet na zadní nádvoří zámku (dnes pouze torzo). Tento vstup do areálu sloužil pro zásobování.

Chudobinec

Dále míjíme dům č.p. 27. V roce 1912 zdejší rodák Václav Hlaváček, bývalý c.k. policejní komisař v Praze, odkázal obci jistinu na postavení ústavu pro chudé s názvem Hlaváčkův chudobinec. Dnes je dům po rekonstrukci, která probíhala od roku 2003 a nachází se zde Dům s pečovatelskou službou. Sídlí zde také Obecní úřad Červené Poříčí.Na druhé straně silnice se nachází Mlýnský potok - mezi silnicí a hospodářskými budovami zámku. Jde o původní mlýnský náhon mlýna stojícího vedle zámku. potok je veden až od jezu, který se nachází za obcí a napájí ho řeka Úhlava.

Kaple

1. Před průjezdem hlavním vchodem do zámku se nachází kaple Nejsvětějšího srdce Páně postavená kolem roku 1713. O několik let později byla přestavěna a vybudovány dvě boční kaple. Nad jižní byla později vybudována panská oratoř, která byla spojena s východním nárožím zámku krytou chodbou - dřevěnou krytou lávkou nad silnicí stojící na sloupech. Lávka byla zbořena po roce 1800. Interiér kaple je bohatě zdoben rokokovými štuky.

Zámek Červené Poříčí