Historie zámku Dobrovice a vznik renesančních stropů

V dnešním a zároveň prvním díle online seriálu o dobrovickém stropu se dozvíte o historii zámku Dobrovice. A také o tom, kdo nechal vytvořit soubor kazetových stropů.

Roku 1551 Anna z Vartenberka odkoupila panství v Dobrovici od Budovců z Budova. V roce 1558 se provdala za svého druhého manžela Jindřicha z Valdštejna, kterému panství předala. Jindřich na Ferdinandu I. vymohl Dobrovici povýšení na město. Také se rozhodl přebudovat svou opevněnou tvrz na reprezentativní sídlo. Přestavba započala hned v roce 1558. Vznikl čtyřkřídlý renesanční zámek, který si i nadále zčásti zachovával pevnostní charakter. Ovšem úplná přestavba zámku byla dokončena až za Henyka z Valdštejna před rokem 1610.

Zámek Dobrovice 1822, Johann Venuto

Stavba zámku tedy probíhala postupně a spolu s ní vznikala i jeho výzdoba. Ta byla pravděpodobně zhotovena nám neznámým uměleckým cechem. Jedním z významných prvků výzdoby byly kazetové stropy, jejichž vznik se váže k roku 1581. Motivy jednotlivých stropů se od sebe lišily, ale všechny vycházely z Jindřichova náboženského přesvědčení a politických názorů. Kdo byl tedy Jindřich z Valdštejna?

Mnoho informací o Jindřichovi z Valdštejna se nedochovalo, ale ví se, že mu otec poskytl výborné vzdělání v duchu utrakvismu. Jeho studia probíhala v evangelických částech Německa a zjednodušeně řečeno tíhl k protestantismu. Během svého života se stal hejtmanem boleslavského kraje a radou komorního soudu, i když v mládí měl možnost se prosadit ve službách Habsburků. Nestalo se tak, protože Jindřich k tomuto rodu choval značné antipatie. Kromě kariéry se věnoval také své zálibě v literatuře, kterou zřejmě zdědil po svém otci, Vilémovi z Valdštejna na Štěpanicích.

Erb Jindřicha z Valdštejna

Veškeré informace o Jindřichově životě se zrcadlí právě v jeho kazetových stropech. V případě stropu, který se dnes nachází na Švihově, čerpal Jindřich jako vzdělaný a sečtělý muž při zadání objednávky z antiky. Malované čtvercové desky tedy představují výjevy z historie starověkého Říma, jak je sepsal antický historik Titus Livius. Zdůrazňují republikánskou svobodu Římanů a porážku královského rodu Tarquiniů i všech nepřátel Říma. Jednou z možných interpretací je, že se jedná o narážky na svobodu vyznání i osobní svobody evangelíků v Českých zemích a jejich odpor vůči vládnoucí přísně katolické monarchii Habsburků. Jestli tomu tak doopravdy je by nám dnes dokázal říct snad jen Jindřich z Valdštejna anebo jeho syn Henyk, za kterého byla výzdoba dobrovického zámku i jeho stropů dokončena.

Henyk, jehož matka byla až Jindřichova druhá žena Markéta z Lobkovic, navázal na svého otce.  Také věnoval svou pozornost literatuře. Na zámku zřídil tiskárnu, kde tiskl práci svou i jiných autorů. Vydal i spis, který byl neuctivý vůči Habsburkům, a v důsledku toho byl vyšetřován, skončil ve vězení, z něhož byl nakonec propuštěn, ale musel zaplatit vysokou pokutu. V roce 1623 zjistil, že mu má být zkonfiskován veškerý majetek, a proto se rozhodl vzít hotovost a i s manželkou se uchýlit do exilu v Drážďanech. Zde ještě v ten samý rok umírá. Zámek po jeho smrti nadále zůstává ve vlastnictví Valdštejnů.

Erby Jindřichových manželek - z leva erb Anny z Vartenberka a erb Markéty z Lobkovic

Dnes jste se dozvěděli část z historie zámku Dobrovice, o které se postupně dozvíte ještě více. Dalším tématem bylo zhotovení stropů, a proto se příště spolu s námi podíváte na to, jak takový kazetový strop vypadá a z jakých částí se skládá. Sledujte nás, už příští pátek zveřejníme druhou část našeho online seriálu!

Kousek po kousku, deska za deskou

Druhý díl našeho online seriálu je zaměřený na to, jak vypadá renesanční kazetový strop a z jakých částí se skládá. To vše se dnes dozvíte v další části série o dobrovickém stropu.

Dobrovický strop nacházející se v tanečním sále hradu Švihov je polychromovaný plochý truhlářský kasetový plafond (strop zdobený malbou), který je zavěšený na nosnou tesařskou konstrukci. Jde o největší ze všech čtyř stropů pocházejících ze zámku Dobrovice. Jeho původní rozměry činily přibližně 25,6 x 10,5 m. V současné době je strop kratší. Jeho krajní desky musely být vyřazeny, protože sál švihovského hradu byl kratší, než ten na zámku Dobrovice.

Konstrukce pro zavěšení kazetového stropu

Při instalaci v tanečním sále bylo zachováno 21 kruhových polí. Schéma stropu tvoří systém rovnoramenných řeckých křížů se čtvercovými středy. Tyto čtvercové desky nesou centrální motivy celého stropu. Jsou na nich vyobrazeny bohaté figurální kompozice. Náměty jsou inspirované historií starověkého Říma. Na každé desce je vysvětlující nápis v německém jazyce.

Významné jsou také rhomboidní (kosočtverečné) čtyřúhelníky, které jsou umístěné mezi kruhovými poli. Na tyto části byly namalovány alegorie věd umění a ctností. Pod každým znázorněním nalezneme latinský nápis vysvětlující daný motiv, například Musica, Geometria, Gramatica, ad.

Významově nejnižší řád malby mají výseče uvnitř kruhů. Jejich funkce je hlavně ozdobná a jedná se o ornamentiku vyššího řádu. To znamená, že strop zdobí květinové, zvířecí nebo i figurální ornamenty. A na závěr stojí za zmínku, že součástí stropu je také erb Jindřicha z Valdštejna.

Dnes jste se podrobně dozvěděli o technických parametrech stropu a také o tom, z jakých částí se skládá. Minule jste se mohli naopak dočíst něco o historii dobrovického stropu. Proto se příště spolu s námi podíváte na trochu „lehčí“ téma. Sledujte nás a už za týden zveřejníme první příběh ze starověkého Říma, který sám strop vypráví!

Nákres dobrovického stropu z tanečního sálu na Švihově

Poznámky v plánech k úpravám vkládaného stropu

Zpět do historie zámku Dobrovice

V dnešním díle se vrátíme zpět do historie zámku Dobrovice. Z prvního dílu víme, že toto sídlo bylo postaveno Jindřichem z Valdštejna. Ten nechal zhotovit také zámeckou výzdobu, ke které se řadí i malované kazetové stropy. Pouze Jindřich nebo jeho syn Henyk by byli dnes jediní schopni nám vysvětlit pravý důvod vyobrazení motivů ze starověkého Říma. Antické náměty jsou vymalovány na dobrovickém stropu nacházejícím se dnes na Švihově. V druhé části o historii zámku Dobrovice spolu s námi zjistíte, jak to se zámkem bylo po Henykově smrti. A také jak historický vývoj událostí ovlivnil osud renesančních stropů.

V závěru 18. století byl zámek poněkud zanedbáván. Valdštejnové k němu neupírali svou pozornost a budova sloužila především k hospodářským účelům nebo zčásti jako příležitostné vdovské sídlo. S Marií Annou z Valdštejna přešel zámek skrze dědictví do rukou Fürstenberků a v roce 1809 ho získala knížata z Thurn-Taxisu.

Historický obrázek města Dobrovice

Karel Anselm Thurn-Taxis nechává v roce 1831 přestavět západní část zámku na cukrovar, jehož provoz časem pohlcuje i další zámecké budovy, naposledy pak severní křídlo v 60. letech 19. století. Při úpravách jednotlivých budov zanikla reprezentativní výzdoba interiérů. K té patřily i už tolikrát zmiňované kazetové stropy. Tak co se s nimi stalo?

Nástěnná malba ze zámku Dobrovice

Když nastala doba přestavby, začal se o zařízení interiéru zajímat valdštejnský stavitel Anton Wender. Jeho pozornost přitáhly ohrožené stropy. Upozornil hraběte Františka z Valdštejna, že je potřeba co nejrychleji v jejich záchraně jednat. Hrabě vysmlouval s knížetem Hugem z Thurn-Taxisu výměnu. Za stropy si kníže Hugo přál vjezdní bránu. František z Valdštejna zachránil rodový unikát. Ale v této chvíli se osudy jednotlivých stropů rozdělily. Jeden z nich byl věnován do síně radnice městu Dobrovice. Druhý byl nainstalován na zámku Mnichovo Hradiště. Poslední dva byly uskladněny v sýpce Bělá pod Bezdězem.

A co se dělo nebo nedělo s dvěma stropy, které skončily uskladněny v sýpce, se dozvíme až jindy. Už příští pátek nás čeká díl o dalším příběhu z kazet. Tentokrát bude o příběhu Romula a Rema. Objevujte s námi dál taje dobrovického stropu!

Hrad Švihov potřebuje nový strop!

V šestém díle našeho online seriálu se spolu s námi podíváte do historie hradu Švihov. Vydáme se do jedné konkrétní éry, a to do časů, kdy vlastníkem hradu byl rod Černínů.  Dozvíte se, co se s ním v těchto časech dělo a proč potřeboval nový strop.

V roce 1598 Humprecht Černín z Chudenic koupil švihovský hrad. Ze všech majitelů vlastnili Černínové objekt nejdéle, přibližně 350 let. Tento rod hrad nevyužíval k reprezentativním ani obytným účelům, protože své hlavní sídlo měli v nedalekých Chudenicích. Proto se ze Švihova stal hospodářský statek. Pro stavbu to nebyla ideální situace, ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Aby se zde mohlo skladovat obilí, musely být prováděny alespoň nejnutnější opravy. Díky tomu se z budovy nestala zřícenina.

Sýpka se stala i z tanečního sálu, který byl ke svému novému účelu přizpůsoben. V této místnosti byl uměle vytvořen další prostor tak, že byl přidán druhý strop. Na zdech je přibližně v polovině dodnes vidět linie, kde byl strop vložen. Okna byla zmenšena a byla sem zasazena menší špýcharová okénka.

Taneční sál před vybouráním špýcharových okének

Když hrad po druhé světové válce přešel do rukou státu, bylo rozhodnuto o zpřístupnění prostor veřejnosti. Vyvstala potřeba hrad opravit a alespoň zčásti regotizovat. V tanečním sále byl odstraněn vestavěný strop a okna byla znovu vybourána do původní velikost. Pouze čtyři špýcharová okénka byla ponechána jako upomínka části historie hradu.

Taneční sál v polovině 20. století při obnově hradu

Zároveň se při architektonickém průzkumu zjistilo, že v této síni chybí původní strop. Architekt Břetislav Štorm se rozhodl, že by bylo vhodné sem instalovat jiný. Věděl, že v sýpce v Bělé pod Bezdězem jsou uložené renesanční stropy ze zámku Dobrovice u Mladé Boleslavi. A tak se na začátku 50. let oba stropy přesunuly na hrad Švihov. Jeden z nich byl uložen do severního velkého sálu, kde stále čeká na zrestaurování. Druhý byl nainstalován do tanečního sálu, aby nahradil chybějící původní plafond. A tak hrad získal staronový kazetový strop.

V tuto chvíli už víte, proč vznikla potřeba získat pro hrad nový strop. Ale jaké konkrétní důvody vedly Břetislava Štorma k instalaci stropu ze zámku v Dobrovici? O tom si povíme v dalším díle našeho online seriálu Dobrovický strop na Švihově už příští pátek.

Obnova tanečního sálu v polovině 20. století

A proč právě dobrovický strop?

Je zde další páteční díl hradního online seriálu. Minulá část byla věnována historii hradu Švihov za dob Černínů. Spolu s námi jste se dozvěděli, proč hrad potřeboval nový strop do tanečního sálu. Dnes se podíváme, jaké důvody vedly architekta Břetislava Štorma k výběru dobrovického stropu.

Obnova tanečního sálu na hradě Švihov v polovině 20. století

Na začátku si zrekapitulujeme pár informací z předchozího dílu. V polovině 20. století se rozhodlo zpřístupnit prostory hradu veřejnosti. Proběhla architektonická analýza, při které se zjistilo, že v tanečním sále chybí původní renesanční strop. Ing. arch. Břetislav Štorm doporučil k zakrytí strop ze zámku z Dobrovice, který se v té době nacházel v sýpce v Bělé pod Bezdězem. A jaké k tomu měl důvody?

• Jižní palác švihovského hradu, kde se nachází taneční sál, byl tehdy datován k roku 1520. To znamená, že i jeho výzdoba vznikla v tomto časovém období. Dobrovický strop, jak už víme, vznikl v roce 1581. Je zde tedy časová kontinuita, která dovolovala strop použít.
• Švihovský hrad má dva velké sály, severní a jižní. Severní sál, který není veřejnosti přístupný, má poměrně dobře zachovalou renesanční výzdobu. Taneční sál v jižním paláci nemá svou původní výmalbu tak dobře zachovanou. A to je další důvod, proč se do této místnosti strop hodil. Nemohlo dojít ke kolizi mezi výtvarným vyzněním prostoru a zdobením stropu.
• Oba stropy měly podobné rozměry, a to umožnilo šetrnou montáž. Plafond z Dobrovice měl tvar nepravidelného obdélníku, ale původně byl umístěn v sálu s arkýřem, proto musely být při instalaci na Švihově odebrány čtyři kosočtverečné desky. Ty jsou dnes vystaveny v pokladně. Celý tento proces přenesení stropu vyšel ekonomicky výhodněji než výroba zcela nového plafondu. Finanční stránka věci byla třetím argumentem k instalaci dobrovického stropu na Švihově.

Vše poukazovalo na to, že návrh Ing. arch. Štorma bude ideálním řešením. A tak se stalo, že byl strop v 50. letech minulého století na švihovský hrad převezen. Časem se podíváme, jak probíhalo restaurování stropu po přesunu ze sýpky. Ovšem v následujícím díle znovu zavítáme do starověkého Říma. Již příští pátek další příběh z kazet!

Taneční sál po instalaci dobrovického stropu v polovině 20. století

Restaurování stropu v 50. letech

Jak jste se dozvěděli v předchozích dílech, v 50. letech 20. století byl na hrad Švihov převezen a instalován strop ze zámku Dobrovice u Mladé Boleslavi. A v dnešním díle online seriálu Dobrovický strop na Švihově se zaměříme na jeho restaurování, které bylo doprovázeno mnoha nesnázemi.

Již mnohokrát bylo řečeno, že byl dobrovický strop nějakou dobu uložen v sýpce v Bělé pod Bezdězem. Bohužel tam nepanovaly vhodné podmínky k uchovávání uměleckého díla. Do prostoru sýpky zatékalo, tudíž se tam držela vlhkost. Na rozložené stropy se usazoval prach a i ptačí trus. Stalo se, že byly ohroženy i ohněm. Do dřeva se pustil červotoč. Některé trámy byly rozlámány a také se na nich nacházely vyřezané otvory z dob dobrovického cukrovaru. Když byl potom strop převezen na Švihov, jeho stav vypadal naprosto beznadějně.

Oprava byla složitá. Řezbářských prací se ujal Gabriel Bejvl z Klatov, sesazení konstrukce měli na starost truhláři z Klatov a restaurování jednotlivých kazet bylo zadáno akademické malířce Miladě Zbíralové.

Plán stropu s poznámkami k výrobě konstrukce pro jeho zavěšení

Prvně proběhla truhlářská úprava, vyspravení trámů, zarámování kazet a vyspravení vyříznutých čtverců starým dřevem. Následovalo očištění polychromie (barevné zdobení stropu). Jednotlivé kazety byly nejdříve stírány čistící hmotou ze žitné mouky. Zbývající vrstva špíny se odstranila nátěrem terpentinu, čistící emulzí a znovu pomocí setření terpentinem. Díry po hřebech a jiná mechanická poškození se vyplnily tmelem z pilin a klihu, máčeným novinovým papírem a na povrchu se vše vyhladilo křídovým tmelem. Retuš byla prováděná pomocí práškových barev utřených s vodou a emulzí. Místa s odpadlou polychromií nebyla domalována. Pouze ornamentika na kostře a rámech se doplnila. Vše bylo na závěr natřeno zředěným jantarovým lakem, potom ještě roztokem z vosku a terpentinu. Ve finále se vše přeleštilo kartáčem.

Oprava stropu začala 27. 1. 1953 a trvala celkem 230 pracovních dní. Podmínky, za kterých byl strop opravován, nebyly vždy příznivé. Například malířka Milada Zbíralová musela kazety restaurovat přímo v prostorách hradu, kde převládala zima. Za spolupráce architektů, uměleckých historiků, malířky, řezbáře a tesařů se podařilo strop zachránit.

V následujících dvou dílech online seriálu se ponoříme opět do příběhů antického Říma. Dozvíte se o bojích mezi rodem Horatiů a Curiatiů nebo o činech, ze které byl Mettius roztrhán koňmi. Sledujte nás a každý pátek spolu s námi odkryjte další kapitolu o dobrovickém stropu.

Akademická malířka Milada Zbíralová při restaurování stropu, 1953

Restaurování stropu od 90. let

V dnešním díle našeho hradního online seriálu Dobrovický strop na Švihově se dočtete o tom, jak v 90. letech minulého století začalo velké restaurování, které se protáhlo až do současnosti.

V jednom z předchozích dílů jste se mohli dočíst, co bylo potřeba na stropě opravit, když byl dovezen a nainstalován v tanečním sále švihovského hradu. A také jak probíhala jeho obnova. Dnešní část seriálu přináší pokračování o údržbě a restaurování stropu, ovšem z let devadesátých.

Jak se tedy stalo, že bylo započato další restaurování? Kvůli rozměrům tanečního sálu musely zůstat čtyři kosočtverečné desky ze stropu nenainstalované. V roce 1991 proběhlo jejich obnovení, zakonzervování. Nyní si je naši návštěvníci mohou prohlédnout v hradní podkladně.

Následně byla naplánovaná mezi lety 1993 – 1997 „velká údržba“. Ta započala a postupně přešla na kompletní restaurování stropu. Co to všechno obnášelo? Například vyjímání jednotlivých kazet a jejich restaurování v ateliérovém provozu. Obnova přímo na místě probíhala pouze na částech, které byly nedemontovatelné. Prací se ujala restaurátorská firma akademického malíře Josefa Čobana s jeho dcerou Hanou Čobanovou.

Akademický malíř a restaurátor Josef Čoban s dcerou Hanou Čobanovou

Restaurátoři museli akceptovat restaurátorské zásahy z 50. let minulého století, kdy při prvních obnovách byl plně rekonstruován opakující se dekor, tedy vinný list obtočený kolem červené tyčky. Nyní v 90. letech byla na trámových lištách prováděna retuš vinných listů a lokální rekonstrukce. Restaurátoři také museli odstranit tmavé přemalby z 50. let. Proběhlo očišťování lokálních domaleb a odstraňování nefunkčních tmelů. Byly též provedeny truhlářské opravy. Vyvstala potřeba a snaha prezentovat strop v autentičtějším stavu dochování.

Po roce 1997 byly práce pozastaveny a tento stav přetrval dalších dvacet let. Nad tanečním sálem byla v této době opravena střecha a také zřízena nová tepelná izolace. Ale strop zůstával netknutý. To se změnilo až v roce 2018, kdy se obnova znovu rozběhla. Restaurátorské práce měly být dokončeny v roce 2020, ale završeny byly až v letošním roce 2022. Restaurování tedy bylo opravdu rozsáhlé, protože se protáhlo na 25 let.

Příští pátek se můžete těšit na další díl seriálu Dobrovický strop na Švihově. Pro více informací a novinek nás sledujte na facebooku a instagramu.

Restaurátorské práce na Dobrovickém stropě