Grimmové, Němcová a Pavlíček. Od inspirace ke Třem oříškům pro Popelku.

Banner Popelka s holoubkem

Už po staletí pohádky doprovázejí lidskou společnost. V každé kultuře se dětem vyprávěly smyšlené příběhy. A to nejen proto, aby lépe usnuly, ale proto, že dětskému posluchači tyto příběhy pomáhají rozeznávat mezi dobrem a zlem, poskytují morální výchovu a rozvíjejí fantazii. Jak již bylo naznačeno pohádky se zpočátku šířily ústní formou. To je důvod, proč nejsou známí autoři některých pohádek. Mnoho těchto příběhů, které byly později písemně zaznamenány, prošlo plno změnami, takže dnes neznáme jejich původní podobu.

Jedním z nejstarších příběhů, ke kterému se vztahuje vše výše uvedené, je pohádka o Popelce. Tento příběh má také své kořeny v ústní lidové slovesnosti. A čím se tato pohádka vyznačuje? V každé verzi se setkáme s kouzelnými a nadpřirozenými silami. Často se setkáváme s tzv. motivem trojnásobnosti (např. tři sourozenci, tři noci slavností, tři oříšky…). Tento příběh obsahuje silně vymezené protiklady dobra a zla. Postavy, prostředí i příběh samotný jsou smyšlené, přesto vše působí reálně. Síla pohádky o Popelce i přes její fiktivnost spočívá v zobrazení základních lidských tužeb i obecné životní pravdy.

Tyto jednotlivé motivy či celá schémata se objevují v pohádkách různých kultur. Samotnou Popelku (i když se tak vždy nejmenovala) nacházíme v pohádkách čínských, arabských, evropských aj. Studiem různých verzí pohádek o Popelce se zabývala již viktoriánská badatelka Marianna Coxová. V roce 1893 tato autorka publikovala studii, v níž srovnala 345 variant tohoto příběhu. To nám dokazuje, že do dnešních dob muselo vzniknout stovky verzí pohádky s dívkou umouněnou od popela.

Popelka uklízí popelNejstarší známá verze příběhu pochází z Číny a vznikla již v polovině 9. století př.n.l. Hlavní hrdinka se jmenovala Yeh-schen a jejím zvířecím pomocníkem byla rybka s velkýma zlatýma očima. Macecha rybku uvařila, ale kosti měli kouzelnou moc a přinesly Yeh-schen štěstí.

Patrně z 1. století př.n.l. pochází egyptská pohádka o dívce jménem Rhodopis, kterou unesli piráti a prodali ji do otroctví. Zde ji nesouží nevlastní sestry, ale ostatní otrokyně. Dobírají si ji nejspíše proto, že se od nich tolik liší. Ony mají snědou pleť a havraní vlasy, ovšem Rhodopis má světlou pleť, zelené oči a zlaté vlasy. I zde dívka ztratí střevíc a příběh dopadne dobře.

Dvě další verze pochází z evropského prostředí, vznikly ve stejném období a druhá čerpá z první, proto jsou si pojetím hodně blízké. Ta první byla vydaná v roce 1600 v Itálii a sepsal ji Giambattista Basile. Královské dceři jménem Zezolla otec přivede zlou macechu. Zezolla si stěžuje své chůvě a přeje si, aby radši ona byla její nevlastní matkou. Tento nápad se chůvě líbí a poradí dívce, aby maceše zlomila vaz víkem od truhly, až si bude vybírat šaty. Následně se chůva opravdu stane Zezollinou nevlastní matkou, ale je ještě horší než ta předchozí. Nakonec dívce pomůže víla a ona může po tři noci navštěvovat královský bál. Poslední noc, když princezna prchá, ztratí svůj střevíc, díky kterému ji princ najde.

Druhá verze pochází z Francie také ze 17. století a sepsal ji Charles Perrault. Jeho dívka se jmenuje Upopelenec a stíhá ji typický Popelčin osud. Její matka zemře a otec se znovu ožení. S novou macechou přicházejí i nevlastní sestry, které dívku trápí. Nakonec jí pomůže víla pomocí kouzelného proutku. Z dýně vykouzlí kočár, myši promění v koně, krysu v kočího a ještěrky v lokaje. Popelce přičaruje nádherné šaty a zařídí, aby dívku na plese nepoznala macecha ani nevlastní sestry. Podmínkou je, že se Popelka musí do půlnoci vrátit domů. Druhý den na plese Popelka tento příkaz neuposlechne a při útěku ztratí skleněný střevíček. A nyní už tušíme, jak příběh skončí…

Princ zkouší dívkám střevíčekAle která verze se stala inspirací pro sepsání scénáře k pohádce Tři oříšky pro Popelku? Abychom to zjistili, musíme se po mapě Evropy posunout ještě o kousek dál. Nyní už se blížíme, protože některé motivy naší Popelky se objevují již v německém znění příběhu. Tuto variantu sepsali pohádkáři Jacob a Wilhelm Grimmové na začátku 19. století.

Aschenputtle (Popelka) dlouho truchlí po své mamince, a tak se její otec rozhodne znovu oženit. Opět macecha do příběhu vstupuje se svými dvěma dcerami a všechny tři dívce ubližují a komandují ji. Když otec jednoho dne jede do města, ptá se dívek, co jim má přivézt. Aschenputtle si skromně přeje pouze větvičku, o níž otec cestou zavadí. Dostane proutek z lískového stromu a ten zasadí. Když vyroste, na stromu sedává holoubek, který dívce plní přání. Když se na zámku koná ples, musí Aschenputtle zůstat doma, i když přebrala čočku z popela. Na pomoc jí přiletí holoubek, který jí vykouzlí krásné šaty. Aschenputtle navštěvuje ples po tři dny. Ten poslední, když znovu prchá pryč, nechá princ natřít schody smolou a ona ztratí střevíc. Nevlastní sestry se rozhodnou prince obelstít. Jedna z nich si uřízne palec a druhá patu, aby se vešly do střevíčku. Ovšem vždy je tato nepravost odhalena a princ si odváží na hrad svou Aschenputtle.

Popelka ve svatebních šatechUrčitě jste objevili několik motivů, které se shodují s pohádkou Tři oříšky pro Popelku, ale tím hlavním zdrojem inspirace pro scénáristu Františka Pavlíčka se stala česká spisovatelka Božena Němcová. Tato známá spisovatelka napsala dvě verze této pohádky – českou O Popelce a slovenskou O třech sestrách (O Popelušce). Česká varianta zpočátku připomíná Mařenku a Jeníčka a také se v ní objeví lidožrouti, není to tedy ta předloha, kterou hledáme. My si povíme o té slovenské, protože právě ta se stala hlavním podkladem pro vznik Tří oříšků pro Popelku.

V příběhu O třech sestrách (O Popelušce) vystupuje hlavní postava pod jménem Anuška a má dvě sestry Barušku a Dorotku. Její vlastní matka upřednostňuje dvě starší sestry. Zastání má Anuška pouze od svého otce. Ten, když jede do města, ptá se dcer, co chtějí, aby jim přivezl. Anuška žádá jen o to, co mu po cestě zavadí o klobouk. A tak otec Anušce přiváží větvičku se třemi lískovými oříšky. Ta si je schovává, ale když jde pro vodu spadnou jí oříšky do studně.  Objevuje se zvířecí pomocník v podobě žáby a navrací dívce oříšky a také jí prozradí, že se v každém z nich ukrývají drahé šaty. Anuška se zúčastní nedělní mše, kde se do ní zamiluje kníže. Když oblékne své poslední krásné šaty a utíká ze mše, ztratí ve chvojí svůj střevíc. Když kníže vyráží hledat svou nevěstu, potká stařenu, která mu prozradí, kde Anušku najde. Přesto se ho sestry snaží obelstít a znovu nechybí motiv řezání palce a paty. Ovšem sestry jsou vždy prozrazeny štěkajícím psem. Matka chce, aby otec dvou starším sestrám také přinesl oříšky. On svůj úkol splní a pak odchází s Anuškou a knížetem na zámek. Sestry jsou potrestány, protože z oříšků vyleze had a zadusí je.

Odtud tedy přišla inspirace k Františkovi Pavlíčkovi. A nenechte se zmást, že si nejsou předloha s naší Popelkou podobné. Původní scénář ke Třem oříškům byl komponován do letní scény. Ovšem podmínky natáčení se změnily, a tak se příběh odehrává v zimě. A to je důvodem, proč se například nesetkáváme s žábou, která v původním scénáři vystupovala, ale se sovou Rozárkou. Ale o tom už si povíme o kousek dál.