Grimmové, Němcová a Pavlíček. Od inspirace ke Třem oříškům pro Popelku.

Už po staletí pohádky doprovázejí lidskou společnost. V každé kultuře se dětem vyprávěly smyšlené příběhy. A to nejen proto, aby lépe usnuly, ale proto, že dětskému posluchači tyto příběhy pomáhají rozeznávat mezi dobrem a zlem, poskytují morální výchovu a rozvíjejí fantazii. Jedním takovým příběhem je i pohádka o Popelce. Jaká je její minulost?

Pohádky se zpočátku šířily ústní formou. To je důvod, proč neznáme autory některých pohádek. Mnoho těchto příběhů, které byly později písemně zaznamenány, prošlo plno změnami, takže dnes neznáme jejich původní podobu. To se týká i Popelky. Ale známe pohádky z různých kultur, které obsahují jednotlivé motivy či celá schémata odkazující k příběhu dívky umouněné od popela. Tuto dívku (i když se vždy nejmenovala Popelka) nacházíme v pohádkách čínských, arabských, evropských aj.

Yeh-schen

Nejstarší známá verze příběhu pochází z Číny a vznikla již v polovině 9. století př.n.l. Hlavní hrdinka se jmenovala Yeh-schen a jejím zvířecím pomocníkem byla rybka s velkýma zlatýma očima. Macecha rybku uvařila, ale kosti měli kouzelnou moc a přinesly Yeh-schen štěstí.

Rhodopis

Patrně z 1. století př.n.l. pochází egyptská pohádka o dívce jménem Rhodopis, kterou unesli piráti a prodali ji do otroctví. Zde ji nesouží nevlastní sestry, ale ostatní otrokyně. Dobírají si ji nejspíše proto, že se od nich tolik liší. Ony mají snědou pleť a havraní vlasy, ovšem Rhodopis má světlou pleť, zelené oči a zlaté vlasy. I zde dívka ztratí střevíc a příběh dopadne dobře.

Zezolla

V roce 1600 v Itálii napsal Giambattista Basile pohádku o královské dceři jménem Zezolla, které otec přivede domů zlou macechu. Chůva dívce poradí, aby maceše zlomila vaz víkem od truhly při vybírání šatů. Princezna poslechne a chůva se stane ještě horší Zezollinou nevlastní matkou. Nakonec dívce pomůže víla a při útěku z královského bálu princezna ztratí svůj střevíc, díky kterému ji najde princ.

Upopelenec

V 17. století Charles Perrault píše o dívce jménem Upopelenec. Tu stíhá typický Popelčin osud. Děvčeti pomůže víla, která kouzelným proutkem vykouzlí z dýně kočár, myši promění v koně, krysu v kočího a ještěrky v lokaje. Popelka se musí do půlnoci vrátit domů. Druhý den na plese Popelka tento příkaz neuposlechne a při útěku ztratí skleněný střevíček. A nyní už tušíme, jak příběh skončí…

Aschenputtle

Tuto variantu sepsali pohádkáři Jacob a Wilhelm Grimmové na začátku 19. století. V této verzi se objevují motivy lískového proutku od otce, holoubka a přebírání hrachu a čočky. Dívka z německé verze se jmenuje Aschenputtle. Jednou z nejzajímavějších částí příběhu je lest nevlastních sester na prince. První z nich si uřízne palec a druhá patu, aby se vešly do střevíčku. Ovšem vždy je tato nepravost odhalena.

Anuška

Ale kdo se stal tím hlavním zdrojem inspirace pro scénáristu Františka Pavlíčka, který dal vzniknout pohádce Tři oříšky pro Popelku? Byla to česká spisovatelka Božena Němcová, která napsala dvě verze pohádky – českou O Popelce a slovenskou O třech sestrách (O Popelušce).

Ve slovenské variantě, jenž inspirovala Pavlíčka, má Anuška dvě rozmazlené sestry Barušku a Dorotku. Vlastní matka upřednostňuje dvě starší sestry. Zastání má Anuška pouze od svého otce. Ten, když jede do města, ptá se dcer, co chtějí přivézt. Anuška žádá jen o to, co mu po cestě zavadí o klobouk. A tak otec Anušce přiváží větvičku se třemi lískovými oříšky. Když jde dívka pro vodu, spadnou jí oříšky do studně. Zpět je přinese žába a prozradí dívce, že se v každém z nich ukrývají drahé šaty. Koná se nedělní mše, kde se do Anušky zamiluje kníže. Při útěku ze mše, ztratí Anuška ve chvojí svůj střevíc. Při hledání Anušky pomůže knížeti stařena. Přesto se ho sestry snaží obelstít. Jedna si uřízne palec, druhá patu. Ovšem sestry jsou vždy prozrazeny štěkajícím psem. Na matčino přání otec sestrám také přinese oříšky, a pak odchází s Anuškou a knížetem na zámek. Sestry jsou potrestány, protože z oříšků vyleze had a zadusí je.