Pohádka před kamerou, pohádka za kamerou. O natáčení kultovní pohádky.
František Pavlíček se již v mládí nechal inspirovat Boženou Němcovou. Její zpracování Popelky ovšem není to jediné, co ho uchvátí. Zhlédne film Babička, Divá Bára a přitahuje ho život a dílo samotné autorky, které ho ovlivní a doprovází jeho práci. To vede až ke vzniku scénáře k jedné z nejoblíbenějších českých pohádek...
Autorství scénáře
Po studiích se Pavlíček stal redaktorem rozhlasu, zpracovával pohádky pro poslechové hry a loutkové divadlo. V roce 1956 přichází na Barrandov do dramaturgické skupiny, která je pověřena tvorbou filmů pro děti a mládež. Už zde přemýšlel o zpracování Popelky podle Boženy Němcové pro film. Ale doba se mění. Ještě v 50. let se Pavlíček ve svých divadelních hrách obrací proti lidem, kteří emigrovali po převzetí moci komunisty. Avšak v 60. letech se připojil k reformnímu křídlu strany, a to ovlivnilo jeho dosavadní život.
Pavlíček se stal zakázaným autorem a přesto, že to byly jeho nejplodnější léta, mohl psát pouze do šuplíku. Tam skončil i scénář k Třem oříškům pro Popelku. Jediné řešení, aby příběh spatřil světlo světa a diváci Popelku na plátně, bylo najít někoho, kdo se ujme tzv. krytého autorství. Někoho, kdo i s vědomím hrozícího trestu a zákazu práce, vezme autorství textu na sebe. Tím někým se stala Bohumila Zelenková. Ta nejprve upravila scénář, aby byl mluvou více podobný jejímu stylu. Pavlíček jí předal plnou moc pro další zpracování scénáře, protože by nebylo možné projednávat každou malou změnu. Kvůli bezpečnosti se mohli scházet málokdy.
„Když jsem už věděl, kdo je autorem scénáře ke Třem oříškům pro Popelku a kdo se kvůli zákazu musel skrývat za jméno Bohumily Zelenkové, zeptal jsem se dramatika, jak k Popelčině postavě dospěl. Odpověděl, že ji znal, pocházela prý ze sousední dědiny. To je jádro tajemství: uchopil klasickou pohádku tak, že známou předlohu nahlédl současným zrakem. Do pohádkového vyprávění vstoupila živá dívka a kámen ožil básníkovi pod rukama. (…) Dívky z Pavlíčkových pohádek (…) sebevědomím, vtipem, moudrostí, půvabem, odvahou i dobře proříznutými ústy (…) připomínají hrdinky nejlepších Shakespearových komedií. Nejsou však odlikou starých divadelních předloh. Dramatik měl natolik jitřní zrak, že je zahlédl ve své blízkosti a připomněl, že žijí kolem nás, i kdybychom to nevěděli.“
– Milan Uhde, Dramatik, který věří pohádkám (2003)
Výběr režiséra
Režie filmu byla nabídnuta postupně třem osobám. První, kdo obdržel nabídku, byla Věra Plívová-Šimková, ta ovšem nesměřovala ke klasickému pohádkovému zpracování. Její představy se neslučovaly s těmi Pavlíčkovými. Chtěla Popelku zobrazit jako současnou moderní dívku. Popelka měla například jezdit na motorce, chodit ven s přáteli a na disko. Druhým potenciálním kandidátem se stal režisér Jiří Menzl, ale ten patřil do skupiny „problémových“ tvůrců a pohádka mu nakonec nebyla svěřena. Třetím kandidátem byl režisér Václav Vorlíček. Ten byl po přečtení scénářem nadšený a chtěl ho natočit. A tak bylo rozhodnuto a režie filmu byla definitivně svěřena Vorlíčkovi.
Přípravy a natáčení
Přípravy byly v plném proudu. Příběh prošel určitými změnami poté, co ho přebral Vorlíček, ale už nebyly nijak významné. Jediný zásadní rozdíl ve scénáři nastal ve chvíli, kdy se rozhodlo, že se nebude pohádka natáčet v létě, ale v zimě. Tato situace nastala kvůli koprodukci s východoněmeckým filmovým studiem DEFA. Ředitel tohoto studia byl „ve skluzu“ a potřeboval, aby natáčení začalo co nejdříve. Scénář se tedy přepsal, aby se tento film mohl natočit v zimní krajině.
Přípravná fáze trvala poměrně krátkou dobu od poloviny října 1972 a oficiálně skončila 10. prosince 1972. Příprava obnášela vyřešení otázky hereckého obsazení, výběr a šití kostýmů, obhlídky exteriérů a psaní technického scénáře. První natáčecí den se uskutečnil v prostorách filmového studia DEFA 15. prosince 1972. Natáčení probíhalo ve filmových ateliérech v Německu, na zámku Moritzburg, v okolí Klatov, na hradě Švihov a v prostředí Železné Rudy. Dokončovací práce jako sestřih filmové kopie, nahrávání postsynchronů, hudební stopy a míchání se odehrávalo v časovém období od 26. března do 31. května 1973. Premiéra v kinech proběhla 16. listopadu 1973. Film Tři oříšky pro Popelku měl u diváků od počátku veliký úspěch a dodnes je to jedna z nejoblíbenějších českých pohádek.
